Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Jdeme dál, baby

26. ledna 2013 v 21:06 | Už vlastně nikdo, koho znáte


Sbohem lidi, jdu se naučit žít.
 

Není růže bez trní. Vždycky je tu příčina a následek.

19. ledna 2013 v 17:46 | Linerkin
Jsem tu zas. Musím se vypsat z mojí hlavy. Mám strach. Bojím se svých citů. V jednu chvíli přemýšlím, jak všechno skončit. Mám přece ráda svůj klid. Když jsem sama, nikdo ode mě nic neočekává. Nikdo po mě nic nechce. Nemám strach někomu ublížit. Mám to na denním pořádku a to se nemusím snažit.
Mám strach se mu otevřít. Tak ráda bych mu o všem řekla. Všechno co se děje v mý hlavě. Ale nedokážu to. Je moc brzo. A pak bude moc pozdě. Udržím se. Věřím si. Zmáčknu ok na mobilu. Hlásí: žádná zpráva. Nevadí. Je to tak lepší. Přišlo by zas pokušení, říct ti pravdu. Pravdu o šedi v které se koupu, když tu nejsi se mnou. Pravdu o mě a… A… už to nedokážu říct. Chci nosit krátký rukáv a přestat se bát. Chci ukázat světu, že mě nezdolá tak snadno. Proč jsou na tom všichni tak dobře? Ten jejich úsměv… Až člověka pak mrazí. A pak stačí maličkost. Bože umřela jí kočka a co jako? Mě tu umírá polovina rodiny. Jeden po druhém. Třeba je to jen chyba v matrixu. Jsem špatně naprogramovaná. Nejspíš mě matrix vymaže. A bude o jeden spam míň.













Den pro psychiatrii aneb povídání si s žiletkou

10. ledna 2013 v 20:12 | Svetmuska |  B-girls deník
Říkáš, že tě smím nenávidět, ale milovat ne. Co když ti řeknu, že dokážu obojí? Slyším hlasy, znají tvé jméno. Zvláštní co? Ani jsi nepromluvil a všichni tě tu znají jménem. S přátelským pohledem si tě berou do ruky. Usmějí se na tebe. Políbí tě, ty lidi vážně milují tě. Já tě nenávidím, ničíš můj život a děláš z něj úlomky. Stydím se za tebe, a přesto k tobě ráda chodím. Zvláštní že? Ani ne co? Kolik takových lidí ještě znáš? Moc. Už jsi je přestal počítat, když přesáhly počet tvých prstů? Nikdy mě to nezajímalo. Teď jsem se stala další čárkou v tvém diáři. Jen mě zajímá… zůstanu čárkou nebo si ke mně napíšeš i poznámku? Něco jako: extrémně nebezpečná? Má naději se vrátit.
Naději má každý jen málokdo jí dokáže najít ve svém zpropadeném světě. Já jí našla. Děsí tě můj úsměv. Víš, že ho vytvořil tvůj úhlavní nepřítel. Je to štěstí. Nechápeš šťastný lidi, jak jen můžou přehlížet to všechno, co vidíme my? Řekla jsem: my. Vím, že to nemám pod kontrolou. Vracím se stále. Nechybí mi tvé objetí ani chvíli. Asi je to jen zvyk. Možná zlozvyk. Něco jako když si člověk kouše nehty. Ne možná horší. Nevím. Nikdy jsem si nehty nekousala. Tys přišel dřív.
Nechápu, jak jsem takhle mohla začít žít. Baví mě děsit lidi. Jeto nádherný, když ze mě lidi mají strach. Zvedá mi to sebevědomí. Je to úplně jiný rozměr pohledu na svět. Máš strach z mé odvahy stát se člověkem. Já mám strach ze své odvahy stát se monstrem. Chytám se provazů, aby mě někdo vytáhl vzhůru. Ty víš, že je tu jeden pevný provaz. Není pod tvou mocí. Nemůžeš mu ublížit. Aaaaa jsi chytrý. Umíš to se mnou dobře, podsouváš mi, co jsem udělala co? Víš, že mě to tam někde uvnitř štve, užírá pomaloučku… Je mi to jedno. Nemůžu říct, že se mě to nedotklo. Můžu snad jen říct: chudák. Nebo naivní trouba? Říkej si mu, jak chceš. Mě nezajímá. Chci jen jednoho. A ty ho nemůžeš ohrozit. Je to sluníčko. A on mě zachrání… ještě uvidíš.
Jejda ty jsi tak vtipný! Opravdu chceš ve mně tímhle probudit pocit viny? Má tolik kurev o jednu míň nebo víc. Není to snad jedno? Nezáleží mu na mně, jinak by se ozval dřív. Ať si jde svlíkat nějakou kurvičku z facebooku. Byl fajn rozptýlení, ale já potřebuju jen svého prince. Začala jsem milovat.
Já to vážně udělala! Cítím se strašně. Nerada říkám ne, ale vím, že je to správně. Proč to jen ani trochu nepomáhá co? Víš, co? Tebe se radši neptám. Stačí, že jsi tu furt. Ještě abys chtěl zase promluvit. Každý tvé slovo zabíjí mou odvahu, můj úsměv… mou radost… Zabíjíš lidi… Hyzdíš ruce... Hyzdíš tělo… Křivíš mysl… Ničíš vztahy…

 


Goth obrázky

20. prosince 2012 v 15:56 | S





Takhle to vidím já

19. prosince 2012 v 17:50 | Světmuška |  co tvoříme
Smrt je jen přízvisko času.
Malá nepatrná schovávaná.
Alenka se ztratila, klesla k hlasu.
Černou magií volávaná.
Vítej Alenko, princezno z Welsu.
Naše dívenko milovaná.
Už máš ve skříni vzpomínek mísu.
Tvá kostra leží polámaná.
Na talíř jdeš jako omáčka k masu.
Tvá duše byla nevídaná.
Nožky tvé míří hbytě k lesu.
To je ale podívaná.


Cvak, cvak. Poslední co uslyšíš.
Smrt má tohle skutečně být?
Na svém pohřbu v rakvi mlčíš.
Chtěla bys na svém hrobě karafiáty mít?

Úterní večer

18. prosince 2012 v 18:57 | Sebevrah |  B-girls deník
Tohle už mě vážně nebaví. Nechci žít v té šedi, ale za tu dobu se stala mou součástí. Volám jména...jenou se do toho svého trefit musím ne? Tolk jmen snad v kalendáři ani není. Musím začít znovu. Ano PO KOLIKÁTÉ TOHLE KURVA UŽ ŘÍKÁM?
Jediné co k tomu potřebuju jsi ty! JSi neposkvrněný a jen ty jediný mě můžeš zachránit!
Někdo řekne ať přestanu..... zaslechnu jen šum, tyhle kecy už prostě nevnímám... je to takový to "jé ahoj jak se máš?" "fajn" - nikdo vám neřekne mám depresi jako kráva a chci se zabít, to prostě lidi nedělaj.
Kdybys to ale řekl ty....ať s tím přestanu... brala bych to vážnějc... možná... našla jsem dopis... od mé kdysi nej. kamarádky... Píše tam něco ve smyslu, že nechápe, že se s Jíťou pořád tak hádám a doufá, že dodržím slib. Slib že se nebudu řezat...
NECHÁPU, JAK JSEM MOHLA TOHLE NĚKDY SLÍBIT?!
Psala to růžovou fixkou. Věčná optimistka. U podpisu srdíčko... neviná.... neviná dívka... nezasloužila si mě jako kamarádku... jako všichni co mě kdy potkali...
poslední věta, tu budu citovat "Doufám, že zase budeme parta, jak má být"
Krásný sen malé holčičky co se šoupnul pod postel do rakvičky s ostatními nesplněnými sny. Chtěla mrkací panenku... růžovou postýlku s nebesy, aby se stala princeznou... vidět boha... spatřit všechny divy světa...
Odpust.
Já nechtěla.
Ale těch věcí co jsem něchtěla bude víc.
Bolí to?
Bolet to bude.
Ale jednou přestane.
Až se odtud konečně ztratím.


Říká se ti lásky kat.

18. prosince 2012 v 18:42 | Světmuška
Mávám tomu přízvysku štěstí,
kdo by nemával? Je tot ak běžné.
Sedíš, čekáš, modlíš se na rozcestí.
Čekáš na polibek zlé královny něžné.

Ruce neposedné hledají dotek.
Sundaváš střevíc lásce vstříc.
Prý zbývá ladný zlosti krůček.
Stojíš dobře lásku měříc.

Závoj černý odvlál v dál.
Sundaváš jí její šat.
TeĎ jsi jejího těla král.
Říká se ti lásky kat.


Křikem tě už nepřivolám co?

17. prosince 2012 v 21:25 | Světmuška
Proč neslyšíš, když křičím tvé jméno ze spaní? Řeknu to prostě, nemůžeš. Jsi příliš daleko, abys slyšel cokoliv. Rád bys mě obejmul. Já bych tě nejradši objímala do konce svýho života. Ahoj ty tam, prý mi neseš zprávu. Odejdi jestli jsi posel špatných zpráv. Ups. Poslechl. To nevěstí nic dobrého. Cože? Voláš z dálky, že je to smrt. Řekla jsem, že jen špatné zprávy mohou odejít. Smrt vítám. úsměv. bože vážně myslíš, že je to vtip co? Vyhrň mi rukávy a podívej, co mám na ruce za vtip. Nemám blbnout. Bože to je tvoje odpověď úplně na všechno.
Říkáš, že mě chceš políbit.... Já tě chci líbat od rána do večera. Říkáš, že chceš tu bloncku támhle...... Já říkám, že tě chci zabít, zlato :*


Mám bílý šat, bílý šál. Říkáš promiň. Nevěřím ti. Kdybych věřila, bolelo by to mnohem víc a tak jdu po cestě až k ní. Stačí prý zavřít oči a strach zmizí. S nadějí zavírám oči, ale nic... Černé slzy mi rámují obličej. To tys jim daroval tuhle barvu. Ne nejsou to slzy! Je to krev. Ó děkuji tvá chuť je omamující. Taky má ta vaše tak kyselou chuť? Havrani se schází. Neumím chodit v hlubinách. Ruce slábnou. Nohy už spí. Poslední vzpomínka. Ještě šeptám ta slova, cos tak rád slýchával. "Miluju tě" To je všechno. Víc už ti nedám. Ani jedno hloupý slůvko si tvá pošetilost nezaslouží. Mé tělo je již pod vodou. Slzy rázem zmizely. Mé tělo se plní vodou. Je čistá, čistčí než kdy byly tvé lži. Na hladině se veze koráb. Z korábu spadly plachty a místo nich tam visí černý šál. Vzdávají hold té dívce, co se ztratila ve vlnách a po ní zbylo jen prázdné ledové tělo barvou připomínající sníh. Sněhurka to ale není. Ta měla příběh šťastnější. Kapela hraje, zvony zní a slzy kanou. Místo aby lidé plakali s dívkou dokud ještě byla, si teď zbytečně máčí kapesníčky.

Jsou to slzy, které mi můžeš setřít

17. prosince 2012 v 17:33 | Světmuška
Brečela bych,
jenže tu není nikdo,
kdo by slzy setřel.
Vybrečela bych celý potok,
jenže tu není nikdo,
kdo by se z něj napil.
Vybrečela bych celé moře,
jenže tu není nikdo,
kdo by v něm chtěl žít.


Diviíš se, že si stavím obranou zeď...že s tebou prý už netrávím tolik času... že s tebou nemluvím... Lháři! Zavřu oči a vidím všechno to, co bych mohla udělat... Místo toho sedím a čekám na zázrak... Jenže zázraky se v této době už nedějí. Prsten má v rukou Sauron a já hořím. Jenže se vrátím,jako pokaždé... Jak ráda bych řekla, že se cítím dobře.
Řekneš "Ahoj rád jsem tě poznal." Okey, řeknu "lásko, ráda jsem tě zabila" a budu se tvářit úplně stejně! Lhostejně s výsměškem.
Na slzy zapomeň, nelituju ničeho!!! Možná jen toho, že jsem tě viděla. Kšiltovka na palici (no jistě ti to sekne viď "hvězdo"!)
Jdeš do parku, vytahuješ krabičku, Pozdravuj ode mě čmoud za kterým schováváš svou tvář. Mávnu nadtím rukou. Můžu žít jinak. Štastně.
Prý láska vždycky zvítězí... teda říká se to... jo to by měla... Škoda, zlato, že k tobě cítím jenom chuť zabíjet. Omlouvám se jestli tě děsím, ale moje podvědomí se směje tvému strachu.
Bojíš se?
Boj se!
Rozesmála bych se, kdyby mi na tobě záleželo. Na tvym proradnym životě.
Tahám u lidí za nitky. Zkouším co vydží. Ráda lidi děsím je to..... zvláštně povznesený pocit :)
Pocit moci...
Je to nádhera když pustím do sluchátek Lordy na plný pecky a jdu po ulici... Ty pohledy okolí... Vždycky se jim usměju do obličeje. Jejich tváře "bože co to je?" mě zvedají sebevědomí. ;)
Jděte k čertu lidičky.
Nikdy neuvidíte mé city!
Nesnížím se k tomu!
Je to slabost!
Žádné slzy!
Záclona ironie a sarkasmu je mnohem lepší ;)
Nicota ve mě je jen má.
Co je vám do ní?
Jednou se rozloučím a vám všem to bude jedno.
Už teĎ mě musíte všichni nenávidět.
No tak sorry.
Třeba jindy.

Den pro psychiatrii

12. prosince 2012 v 17:29 | Světmuška |  B-girls deník

Fajn je tu další den a co je novýho? Venku? Bože, bolej mě oči! Sníh, sníh, nsíh. Zima, zima, zima. No paráda asi se vážně poseru. Píšu si s třema klukama zároveň, no jo je to krásný, ale díváš se jen z jednoho úhlu. Pojistka za pojistku a Pojistka za pojistku za pojistku? nevim, je mi to jedno. Nechci být sama. Mám pak chuť chovat se jak kretén. Brát nůžky do ruky a řezat se po těle. Mám tim zničenou celou ruku a rozřízlej bok. Došlo to až ke krku a řekla bych, že se to začíná vymykat. nemůžu v tom pokračovat, ale co s tim zmůžu? "Slib, že s tim přestaneš" Bože to tak něco změní kámo ;) Jsi tak důvěřivej a optimistickej až se mi chce zvracet. Promiň nechtěla jsem ti smočit šos ;) tu tvojí důveřivost na tobě miluju, věříš, že jsem normální.
Jejda ty jsi tu taky co? Promiň ale jsi taková hračka a já si moc ráda hraju. Jů a ty to myslíš vážně co? Jo jsi milej. hmm jednou jsi mě dokázal zvednout.
No a... jednou mě zvednulo i cigáro a pak bylo k hovnu.
Sorry že jsem sprostá, odbourávám emoce. Jsou na nic. Slyšíš? Na nic, neřekla jsem na hovno. Smutek je k ničemu a smát se můžu ledatak vám. Všichni jste k smíchu a já si jdu odflusnout. chceš mě soudit? Sorry ale nezájem. I když si připadáš jako vážnej borec, mávnu nad tim rukou. Tvuj pokřivenej ksicht s prstem na mě mě opravdu nerozhází. Nadávej mi do krávy. Jsi vážně BLESK že jsi na to přišel až teď ;) To víš já už to vím nějakej ten pátek a neni to pro mě žádná novina ;)

Kam dál