Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Únor 2012

kapitola třetí

21. února 2012 v 19:57 | Světmuška |  Bylo nebylo

Kymberly se ráno nasnídala a snažila se nenápadně vytratit.
,,Kampak mladá dámo?" (zeptal se Sirius)
,,Jenom se projít."
,,Projdeš se jindy, je tu stav nouze."
,,Nouze?"
,,Voldemort o tobě ví!"
,,To je hodně blbej vtip Siriusi."
,,Poslouchej mě! Voldemort se nějakou náhodou dozvěděl, že žiješ a že jsi moje sestra což vůbec není dobré! Takže zůstaneš tady a nehneš se z domu ani na krok!"
,,ALE TATI!"

Bylo to poprvé co mu řekla tati. Siriuse a zřejmě i všechny co je poslouchaly to udivilo.

,,Nechceš mi něco říct Kym?"
,,Došly mi slova!"

Odsekla mu a odešla do svého pokoje. Sirius vůbec nechápal co se to sní stalo.Stejně jako všichni co tam byli. Kymberly počítala už jenom vteřiny do setkání s ním. Mnula si v ruce srdce salazara zmiozela. Měla ho stále ruce. Nemohla to vydržet! Přece ho nenechá odejít! jediný kdo jí dokáže porozumět, jediný komu může říst úplně všechno. Zablesklo se jí v očích. Když je to srdce tak mocné mohlo by jí odtud dostat! Sirius hlídá dolní dveře a Remus horní, ale kdo hlídá srdce? Nikdo! Kymberly pootevřela dveře a vyhlídla ven, nikdo v blízkosti jejího pokoje nebyl. měla štěstí. Pohladila srdce po jeho křivkách a přemýšlela jestli je to zprávné, že to udělá. Slyšela hlasy z patra pod ní. Pozorně naslouchala ozvěnám.

,,Není tu už v bezpečí Siriusi! Stejně jako ty! Musíme vás od sebe rozdělit a odvést jí někam hodně daleko od nás, není jiné východisko!"

,,Moody nedělej ze sebe chytráka jo? Takhle chytrej umim bejt taky, ale kam sní aby byla v bezpečí?"

,, Musí odcestovat! Je pro nás až moc nebezpečná." Přidal se Lupin.

,, To je sice pravda,ale kam?" Zeptala se Tonsková.

Kymberly už nemohla dál poslouchat. Vždyť sní jednaj jako s nepohodlnym příživníkem! Kymberly bezpečně dospěla k závěru, že její první nápad byl celkem lákavý. Zamyslela se nad tím kde přesně chce být a nasadila si na krk řetízek se srdcem salazara zmiozela.
Objevila se v tmavém lese.

Co nás ve škole neučili.

21. února 2012 v 18:55 | ;) |  B-girls deník
Nenaučili nás přežít Valentina ani lásku
:


Vycházelo opět slunce. Pomalu se zvedalo a já se konečně přiměla probudit se. Pálily mě oči. A ten tlak na tý hlavě byl nesnesitelný. Aha já zapoměla, dnes je Valentýn. Prosím ať tenhle den skončí. Zas ta letmá vzpomínka na něj. Ten jeho úsměv. Co bych za něj dala znovu ho vidět! Ne! Zavírám oči a pouštím vodu. Ten slabý proud vody co stále jen klesá. Ať tahne z mý hlavy. Nepatří sem, stejně jako já nepatřím jemu! Odejdi a už se nevracej! Chtěl jsi to sám, tak proč mám trpět já? Tašku beru přez rameno a jdu do školy. Bílej sních a dětský smích. Jak rozkošný den!! (ironie) Zase ty hlasy. Berou kladivo a buší mi do spánků. Sních křupe mi pod nahama a mě se podlamují kolena. Zima, ta proklatá zima co mě jednou zničí! Ve výlohách rozesmátý růžový prasata na všechny křičí Happy Valentine! Růžová a červená, barva lásky. Fuj, znechuceně si odplivnu. Konečně škola, prostor kde se dá ukrýt před zimou a mrazem. Odporný hodiny nic nedělání. Ztráta času. Sedim a kreslim si do sešitu tvojí mrtvolu. Problém? Nezájem! Veselý ksychty co problémy si nedělají. Přestávka, hodina. jaký je to rozdíl? Konec dne už se chýlí ke konci. Jdu domů. Na každym kroku jeden líbající se pár. Říkám si, kéž bych byla taky tak happy! Ale nejde to! Zničil jsi mě! A to se neodpouští! Jdi do háje! Prosím odejdi! Jsem doma. Tašku házím do rohu. Zapínám počítač, zapínám repreáky, zapínám S-Coreho.

Co by se stalo, kdyby...

19. února 2012 v 13:36 | ;) |  co tvoříme
Bolest, která nepřestává hřát. Krutost, která nepřestává lhát.
Ten had, co nosíš v sobě, opět se zvedá do výše. Jde vzhůru jako kouř z plamene. Blíží se a syčí svým neposlušným jazykem. Je připraven zaútočit. Ještě malinký kousíček a bude u cíle. Zubiska mocná zakusují se do tebe. Krev mizí z těla. Barva mění se ti v bílou, bělejší. Klíží se ti oční víčka. Ještě další dávka bolesti. Nehty zarýváš do země. Krev se vsává do hlíny. Květiny po jedu uvadají a sklánějí se k zemi. Klaní se velikosti a velkoleposti. Síla jeho je větší než tvá. Už nedýcháš. Ani dávka adrenalinu by tě neprobudila. Bloudíš ve tmě. Bude to tím, že umíráš. Barva krvavá, rudá mění se v čerň.

Bílá holubice klesla k zemi. Zajíká se slzami. Proč dítě mé ležíš v zemi? Hlavička zvedla se a kývla na pozdrav. Toť soud mý nevyhnutelný. Otevírá oči své, bez barvy duhovky. Holubice vletěla na větev. Strach zatemnil ji hlas. Holubice strachem letěla vdál, ale duch osoby jako vítr vlál.

Tma jako v pytli

7. února 2012 v 16:05 | Světmuška |  co tvoříme
tma jako v pytli, pokaždé když zavřu oči. Mám strach. Ale i přes to je v tom něco co mě láká. Třeba znovu uvidím tebe vedle sebe. Budeš se na mě usmívat a přes to, že tě neuvidím, budu vědět, že jsi tu se mnou. Budu vědět o každém tvém pohybu. Začíná mě to děsit. A né jen mne,ale i mé přátele. Prý jsem se změnila. Prý už nejsem jako dřív. A jaká tedy jsem? To už mi nikdo neodpoví. Jen ty se na mne podíváš tím tvým pohledem a řekneš: Jsi dokonalá zlato. Neřeš to.

Ale jak to nemám řešit? Vždyť i já vím, že se se mnou něco děje. Něco nekalého a podivného. Zvláštního. Tohle všechno ve mě tma vyvolává.
Tma jako v pytli? Spoutána provazy? Silnými jako ocel, ze které děláš si brnění? Ne už nerozumím ničemu.


kapitola druhá

2. února 2012 v 15:15 | Světmuška |  Bylo nebylo
,,Co mi to pomohlo, že jsem tu nánu pitomou zabil?" Rozčiloval se Voldemort na celé kolo.
,,Ona to na poslední chvíli jen tak z ničeho nic, jako by se nechumelilo odkáže svý blbý dceři!"
,, A ono se chumelí můj pane?"
,,Nech si ty poznámky Červíčku nebo přijdeš i o druhou nohu!"
,,Můj pane a cože to vlastně chcete najít?"
,,Bello nebuď zvědavá, nebo se ti brzo něco přihodí!"
,,V mou věrnost můžete věřit, můj pane. V mou ano!"
,,A v čí ne? Víš co je divné?! Nikomu vám tady nevěřím! Každý z vás mě tu podrazil aspoň jednou!"
,,Ale můj pane!"
,,Přestaň skuhrat Červíčku! Být tebou ani se neozývám!"
,, Omluvte mou troufalost a neohrabanost, ale jak se jmenuje ta její dcera?" Zeptal se z ničehonic Snape.
,,Severusi, ty jediný bys byl ochoten mi pomoci? COPAK SI MYSLÍŠ ŽE JSEM ÚPLNÝ HLUPÁK? Ne nevyzradím své tajemství ne,ne. Opravdu jsem se dočista nezbláznil. Pokud vím Severusi, ty mě máš informovat o tom co se děje ve Fénixově řádu. Tak povídej! Co je nového?"

Snape se zahleděl vzhůru. Pohodil vlasy na stranu a spustil svouji pěčlivě namluvenou "přísahu věrnosti".

Zoufalství

1. února 2012 v 19:07 | Světmuška |  co tvoříme
Proč zrovna ty mě všude hlídáš? Co jsem ti provedla, že mi nenecháš jediný den? Každý den s tebou v hlavě..cožpak se to vydržet dá? Bolí mě břicho, motá se mi hlava.. A ty jsi ta prasklina co zalepit se nedá!

Toužila jsem několikrát tě smést z hlavy, jako smetí z podlahy.. Co platné mi bylo chodit k psychiatrovi? Co platné mi bylo tu žít? Nevím.. Neumím si odpovědět.

Tíží mě pocit nevědomosti.. Žiju ještě vůbec? Já nevím! Já nevím!
Ano na světě už nikdy nebudu sama, to už dobře vím. Mým věrným přítelem po každý den jsi ty! Černý šál kolem krku a černé brýle co ničí mi pohled za obzor. Mým věrným společníkem jsi jedině ty a tví přátelé co chodí bok po boku s tebou.