Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

kapitola čtvrtá

18. března 2012 v 19:15 | já |  Bylo nebylo
Sirius z těžka oddychoval. Bylo na něm vidět, že je velice nervózní.
Blížil se společně s Kymberly k obrovskému domu.
Sirius dlouho klepal,až se konečně velké dřevěné dvěře obrovského domu otevřely. Kymberly spatřila vysokou postavu zahalenou v nočním županu.
,,Přejete si prosím?" Zachraplal a zamžoural na jednu vysokou a jednu nezvykle malou postavu postarší muž.
,,Vy jste pan Eps?" Řekl potichu Sirius a pevněji stiskl Kymberlininu ruku.
,,Ano co by jste potřeboval?"
,,Můžeme dál?"
,,Samozdřejmě." Pan Eps trochu poodstoupil a pečlivě si prohlížel dvě pro něj zatím cizí postavy.
,,Promiňte, že jsem vás přepadl takhle pozdě,ale je to důležité." Až teď když pan Eps rozsvítil lampu přímo u Siriusovi ruky, bylo vidět s kým má tu čest. Starší můž co se dlouho nečesal s malou ustrašenou dívenkou.
,,To je v pořádku...pané..pané.."
,,Jo, omlouvám se. Mé jméno je Sirius, Sirius Black."
,,Black? Omlouvám se, nečekal jsem vás."
,,Potřeboval bych pomoc." Sirius vypadal velmi zoufale.
,,Snad né něco s Charliem!" Zeptal se ustaraným hlasem pan Eps.
,,Ne..no jak se to vezme." Sirius stále nevěděl kde zažít, hlavně když tu s ním byla Kymberly. Nemohl jen tak začít vyprávět o všech hrůzách co Kymberly hrozí. Pan Eps tak trochu poznal,že mu Sirius nemůže říct všechno a hlavně né teď a tak pohybem ruky pobýdl všechny, aby usedli ke kulatému stolu.
S: potřebuji, aby jste na nějakou chvíli u sebe schoval i Kymberly.
E: Neměl by být problém, Charlie bude rád, že pozná kousek své minulosti, přítomnosti a budoucnosti a já budu rád, že v domě bude někdo kdo bude brát ohledy na pravidla.
S: Velmi vám děkuji jste skvělý člověk.
Sirius se pomalu začal zvedat ze židle a všechny oči v místnosti spočinuly ne něm.
E: kdy se tedy vrátíte?
S: Až se časy uklidní.
E: tak tedy na shledanou.
S: Opravdu jsem vám vděčný a pozdravujte....řekně te mu...
E: řeknu mu,že jste tu byl ;)
S: Děkuji.
Sirius mírně zavrtěl hlavou, nevěděl jestli dělá správně,ale už se stalo. Rozloučil se a odešel zadním vchodem do pozdní tmy raních hodin. Pan Eps chvíli sledoval malou viděšenou kymberly, až se jí nakonec zeptal: ,,Nemáš hlad?"
Dívka kývla a pan Eps spatřil na dívčině tváři mírný úsměv. Pan Eps nechtěl na Kymberly pospíchat, věděl že to s dětmi není jednoduché.Vychovával Charlieho.
K: Kde je CHarlie?

E: No on počítá...Je to matematik...Čísla a znaménka.
K: Vím co je to matematika....Ví že jsem tady?
E:Řekl bych že ne.Rád bych mu to řekl,ale není rád, když ho někdo ruší při práci.
K: Při práci?
E: Počítá důležité věci.
K: Jaký on je?...Charlie..?
E: Veselý matematický šílenec.Umanutý...
Ch:Kdo je umanutý?
Vložil se do rozhovoru Charlie, který právě přišel z garáže celý umazaný od bílý křídy.
E: Tohle je Charlie!
Usmál se pan Eps na Kymberly, která si zkoumavě prohlížela svého bratra.
Ch: Kdo je to?
E: tohle je Kymberly, bude tu s námi bydlet.
Ch: Cože? Hele tati mohl by jsi na okamžik někam stranou?
E: Jistě že.
CH: To si děláš legraci ne? Tos jí sebral na ulici? Neni to trestný?
E: Charlie,je to tvoje sestra.
CH: Moje co?
E: sestra. Byl tu tvůj otec, chtěl abych ti řekl...
CH: Jasně.
E: Charlie byl bych rád kdyby ses teď zvedl,šel tam za ní a něco hezkýho jí řekl.
CH: Já ale nevim jak se k ní mám chovat!
E: Don to taky nevěděl a zvládl to!
CH: Já ale nejsem DOn!
E: Charlie, jsi její poslední naděje.
CH: Poslední naděje?Uvědom si že ta její perfektní rodinka (jako Charlie) jí vůbec nechyběla!Jsem jí dobrej jenom když je v průseru! Já neměl nikoho, když jsem přišel!
E: Charlie je to malá holka!
CH: Tak ať se vrátí k mamince!
K: Jenže ona je mrtvá!!!
Charlie se rychle ohlédl a vyděl tam tu malou bezmocnou dívku, o které před chvíli mluvil. Začal si pomalu myslet,že snad žárlí!Sám nevěděl co je to s ním. Byl vynervovaný z práce.Nedokázal vůbec nic říct.
K:Viděla jsem to Charlie!Viděla jsem, jak za ní přišel! Viděla jsem, jak jí zabil!Nevíš jak mi může být! Nemůžeš. A já jsem ráda, že ne! Protože vím jaká je to bolest. A to nikomu nepřeju.
CH: počkej já nevěděl...
K:Nemohls,neptal ses,nezajímal ses....soudils.
CH: Nevím co říct.
K: Neříkej nic.
CH: Ale já musím!
K: Nemusíš, nic mi nedlužíš.
CH: KYm..
K: Neboj se nechci ti vůbec nic vyčítat. To já jsem jen tak mlčky sledovala vraždu své matky a nic neudělala. Je to moje vina, že je mrtvá. Vím to a je mi to líto, ale už s tím nic nenadělám...
E: Ale Kym ty za to nemůžeš.
K: Ne pane Epsi, bohužel můžu. Kym se otočila a pohybem ruky otevřela prosklené dveře na zahradu. Prošla jimi a kouzlem na ně napsala, že chce být sama. Dveře se zavřeli a kouzlem zamknuly. Kymberly si klekla k jezírku a hrála si s prameny vody jako se svými myšlenkamy. Dělala s nimi uzle,které pak rozmotávala. Ty prameny byly jejími myšlenkami. Silné, slabé....malé, velké...zamotané do uzlů,které né a né rozmotat se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama