Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Červenec 2012

Just like me - Paramore

18. července 2012 v 12:40 | Světmuška |  co posloucháme:

Optimismus v dnešní době

16. července 2012 v 17:16 | Světmuška |  co tvoříme
Rozhodla jsem se že po dlouhé době bych mohla zase napsat něco na způsob tématu týdne. Takže Optimismus v dnešní době? Řekla bych že ho moc ve světě už není. Vemte si třeba život průměrného čecha. Má nízký plat. Optimista by si řekl - brzo mě povíší. Koukne se na televizy kde jsou zprávy. Vemte si zprávy na tv Nově.
Pořád tam hlásí, že se děje něco špatnýho. Optmista by si řekl - ono se vyčasí.
Po padesáti letech ho to už ale přestane bavit!
Doba Karla IV. dobře dokázal sjednat mír a trochu spravit zemi, ale dal obrovskej majetek církvi a špatně vychoval svý syny.
Jeden rád hýřil a druhý (dobře vládl, ale stejně!).
Stoletá válka, první světová, druhá světová....
Vlastně jsme všichni pořád ještě ve válce protože se ve světě pořád válčí.

A to nikdy nepřestane.

Protože kdyby na celém světě byl mír... vláda by se brzo začala nudit.
Takhle je to v celém životě.
Každý z nás už s někým válčil. Ve školce o hračku, ve škole o kluka nebo s učitelema... A v práci s nadřízeným atd.

Důvod se vždycky najde.

Optimisti v této době určitě ještě existují. Znám jich mnoho a i já kdysi bývala jedním z nich. Ale už to není co to bývalo a já jsem procitla.

kapitola 6.

16. července 2012 v 9:00 | svetmuska |  Bylo nebylo
Bylo ráno a Kymberly ještě spala. Charlie k ní přišel a pohladil jí po vláskách.
"Vstávej Kymberly. Musíš do školy."
Kymberly se zavrtěla a obrátila se k Charliemu zády.
"Myslím to vážně Kym. Vstávej."
Otočil jí zase k sobě a třásl s ní dokud na něj neotevřela oči.
"Škola volá."
"Já taky volám, Charlie. Volám po spánku!"
"Spát můžeš až se vrátíš."
"Co když se mi tam nebude líbit?"
"Tak uděláš cokoliv aby se ti tam líbilo. Okey?"
"Okey."

Kymberly neochotně vstala z postele.

"Co si mám vzít s sebou?"
"Jako nováček si vem jenom nějakej sešit a tužku."
"Takže kabelka stačí."
"No uvidíme se ve škole."
"Neříkal jsi, že učíš na fakultě?"
"Občas mívám přednášky i pro mladší žáky."

Usmál se Charlie a odešel z pokoje, aby se Kymberly řádně připravila. Kym si na sebe oblékla pruhované černobílé tryko a na to černé krásné šaty, které jí znázorňovali její křivky. Učesala si své zrzavé vlasy hodila věci do kabelky a vypadla z pokoje. Charlie už byl pryč. Teď místo něj tam stál vysoký muž. Starší než Charlie.

"Ahoj. Já jsem Don. Charlieho brácha."
"Nevlastní?"
"...Ano. Ty musíš být Kymberly."
"Jo to jsem."
"Charlie říkal, že tě mám odvést do školy."
"Super. Čím pojedeme? Myslim jaou károu."
"Stačila by limuzína?"

Zavtipkoval Don a otevřel Kymberli dveře ven.

"Radši letadlo prosím."

Řekla Kym snobsky jako nějaká panička. Don se usmál a ukázal ze dveří na krásný černý BMW.

"To je tvoje? Vážně?"

Kymberly nevěděla co říct.

"Ne to je souseda. Já mám auto támhle."

Kam Don ukazoval stála nová krásná bílá audyna.

"Děláš si legraci?"

"JO dělám. To BMW je moje."

Nakonec konečně nastoupili a Don Kymberly odvezl až ke škole. Byla to vysoká kamená budova. Kdysi tam místo ní býval soud. Kymberly vystoupila a vešla do vnitř. Hned když vešla do ní strčili dva frajírci.

"Ahoj Kotě."

Hunger games

15. července 2012 v 19:42 | ... |  co je nového
Mám tu něco pro opravdové fandy Hunger games ;) Trvalo mi celkem dlouho než jsem to na youtube našla, ale doufám, že to hunger games fanoušci ocení. Tak tedy do poslechu. Na co čekáš? Nejsi fanda? No a co? Můžeš být ;)


Stačí jen polibek?

15. července 2012 v 19:28 | Svetmuska |  co tvoříme

Stala jsem se poslem,
přede mnou je most.
Vzpomínám na ten den,
co tobě vzal věčnost.

Modrý papír
mi zavolá taxi.
Brýle nasadím,
zavolám Rexi.
Vejdu ven před dům,
tohle se mi nelíbí.
Zazpívám holubům,
hned jak mě políbí.

Černý plášť nasadí,
zapomene klobouk.
Vedle se posadí,
majestátný oblouk.

Ptá se proč,
ale odpověď mlčí.
Byl to celý rok.
Otázka zní: Brečí?

kapitola 5.

15. července 2012 v 18:42 | svetmuska |  Bylo nebylo

Kymberly seděla ve svém novém pokoji. Byl bíle vymalován, stála tam postel, skříň a stolek s židlí. Byly tam velké okna s výhledem na celkem dost rušnou silnici. Kym si povzdychla. Jak tady mám žít? Dusí mě ten pach povalčeství a zbabělství.
Někdo zaklepal na dveře, které se po pár vteřinách otevřely. Stál tam Charlie.

"Kym?" Zeptal se nejistě a pohlédl na ni zvědavýma očima.
"Co?" Řekla Kym, ale hlavu k němu neotočila.
"Mrzí mě, co jsem řekl, jaký jsem byl. Já jen..."
"Prosím nemluv dál."
CH:"Proč?"
K:"Nechci mlvit o nepříjemných věcech."
CH:"Musíme o tom mluvit!"
K:"Proč?"
CH:"Nemám čisté svědomí kvůli tomu."
K:"Vem si bělidlo. Třeba ti pomůže. Bělidlo bělejší, prádlo čistější."

Oba se zasmáli.