Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

kapitola 5.

15. července 2012 v 18:42 | svetmuska |  Bylo nebylo

Kymberly seděla ve svém novém pokoji. Byl bíle vymalován, stála tam postel, skříň a stolek s židlí. Byly tam velké okna s výhledem na celkem dost rušnou silnici. Kym si povzdychla. Jak tady mám žít? Dusí mě ten pach povalčeství a zbabělství.
Někdo zaklepal na dveře, které se po pár vteřinách otevřely. Stál tam Charlie.

"Kym?" Zeptal se nejistě a pohlédl na ni zvědavýma očima.
"Co?" Řekla Kym, ale hlavu k němu neotočila.
"Mrzí mě, co jsem řekl, jaký jsem byl. Já jen..."
"Prosím nemluv dál."
CH:"Proč?"
K:"Nechci mlvit o nepříjemných věcech."
CH:"Musíme o tom mluvit!"
K:"Proč?"
CH:"Nemám čisté svědomí kvůli tomu."
K:"Vem si bělidlo. Třeba ti pomůže. Bělidlo bělejší, prádlo čistější."

Oba se zasmáli.


Ch:"Opravdu mě to mrzí." Vypadal vážně.
K:"Charlie já tě prosím. Nech už toho nebo si z tebe budu víc a víc utahovat."
Usmívala se jako sluníčko.
CH:" Dobře, dobře."
K:"Všechno okey?"
Ch:" Nechceš někam vyrazit?"
K:"A kam?"
Ch:"Co třeba do školy?"
K:"Cože?"
Ch:" Jsem profesorem matematiky na jedné fakultě, doufám, že se tam jednou dostaneš, ale prozatím bys měla chodit na nějakou školu."
K:"Co tam budu dělat?"
Ch:"Učit se."
Zasmál se Charlie.
K:"Moje matka ale říkávala, že člověk se nepřestává učit. Učí se každý den i bez toho aby chodil do školy."

Charlie mlčel. Kymberly poznala svou chybu. Neměla mluvit o matce. On ji neznal.. I kdybyl také jejím dítětem.
Po nějaké době se na Kym podíval vážně a promluvil.

CH:"Jaká byla?"
K:"Hodná, milá.. Jaká jen matka může být."
CH:"A dál?"
K:"Byla odvážná." Kymberly sklopila pohled." Nenechala by se ničím zastrašit. Ani smrtí."

Charlie se snažil něco vyčíst z Kymberlinina obličeje, ale nic nespatřil. Jen to co očekával. Zármutek a bludění ve vzpomínkách.

K:"Zítra půjdu do té školy."
CH:"Nemusíš jestli nechceš."
K:"Má matka se nebála ani smrti! Proč bych se já měla bát školy?"
CH:"Nebojíš se školy."
K:"Charlie mlč. Nevíš o čem mluvíš."
CH:"Možná ti připadám jako hlupák..."
K:"To ne Charlie!"
CH:"Nech mě domluvit!"
K:"Jasně."
CH:"Možná ti připadám jako hlupák, ale blbce ze mě nedělej. V něčem jsme stejní."
K:"V čem?"
CH:" Jsme jedna rodina a nechtěl bych nic říkat, ale neumíš lhát ani skrývat pocity. Ty se bojíš, že se něco dozvíš.
Bpjíš se vědění."
K:"Půjdu už spát."
CH:"Kym!"
K:"Dobrou noc."
CH:"No tak dobrou."

Charlie odešel a Kymberly sebou bezmocně plácla na postel. Ještě chvíli se dívala jen tak do stropu až usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

klikni

klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama