Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

kapitola 6.

16. července 2012 v 9:00 | svetmuska |  Bylo nebylo
Bylo ráno a Kymberly ještě spala. Charlie k ní přišel a pohladil jí po vláskách.
"Vstávej Kymberly. Musíš do školy."
Kymberly se zavrtěla a obrátila se k Charliemu zády.
"Myslím to vážně Kym. Vstávej."
Otočil jí zase k sobě a třásl s ní dokud na něj neotevřela oči.
"Škola volá."
"Já taky volám, Charlie. Volám po spánku!"
"Spát můžeš až se vrátíš."
"Co když se mi tam nebude líbit?"
"Tak uděláš cokoliv aby se ti tam líbilo. Okey?"
"Okey."

Kymberly neochotně vstala z postele.

"Co si mám vzít s sebou?"
"Jako nováček si vem jenom nějakej sešit a tužku."
"Takže kabelka stačí."
"No uvidíme se ve škole."
"Neříkal jsi, že učíš na fakultě?"
"Občas mívám přednášky i pro mladší žáky."

Usmál se Charlie a odešel z pokoje, aby se Kymberly řádně připravila. Kym si na sebe oblékla pruhované černobílé tryko a na to černé krásné šaty, které jí znázorňovali její křivky. Učesala si své zrzavé vlasy hodila věci do kabelky a vypadla z pokoje. Charlie už byl pryč. Teď místo něj tam stál vysoký muž. Starší než Charlie.

"Ahoj. Já jsem Don. Charlieho brácha."
"Nevlastní?"
"...Ano. Ty musíš být Kymberly."
"Jo to jsem."
"Charlie říkal, že tě mám odvést do školy."
"Super. Čím pojedeme? Myslim jaou károu."
"Stačila by limuzína?"

Zavtipkoval Don a otevřel Kymberli dveře ven.

"Radši letadlo prosím."

Řekla Kym snobsky jako nějaká panička. Don se usmál a ukázal ze dveří na krásný černý BMW.

"To je tvoje? Vážně?"

Kymberly nevěděla co říct.

"Ne to je souseda. Já mám auto támhle."

Kam Don ukazoval stála nová krásná bílá audyna.

"Děláš si legraci?"

"JO dělám. To BMW je moje."

Nakonec konečně nastoupili a Don Kymberly odvezl až ke škole. Byla to vysoká kamená budova. Kdysi tam místo ní býval soud. Kymberly vystoupila a vešla do vnitř. Hned když vešla do ní strčili dva frajírci.

"Ahoj Kotě."


Otáčeli se za ní a hvízdali. Kymberly jim jen věnovala úšklebek a šla dál. Když konečně viděla svojí třídu (Charlie jí o ní pověděl, když to zařozoval) vešla nenápadně do vnitř a někde v zadní lavici se sesunula na židli. Byla neviditelná. Skoro.

"čau kotě neumíš zdravit?"

Zase ti dva frajírci. Jeden z nich byl kudrnatej blonďák s hnědějma ořima a ten druhej měl krátký černý vlasy se zelenýma očima.

"Nám říkali, že je to slušný."

"Mě řkali, že se nemám bavit s cizími lidmi."

"Fajn. Body pro tebe holka. Nejsi němá! Tak jak se jmenuješ?" Řekl ten kudrnatej blonďák a sedl si na Kymberlinin stůl.

"Kymberly. Ale normálně mi říkají Kym."

"Kym. Pěkný jméno holka. S tim ses narodila?" Vložil se d debaty i ten s černejma vlasama.

"A smím vědět važe ctěná jména?" Prohodila s povrchným podtónem Kym. Kluci se zasmáli.

"Jasně já jsem John a tenhle blonďáček je Thomas."

Zazvonilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

klikni

klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama