Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Prosinec 2012

Goth obrázky

20. prosince 2012 v 15:56 | S





Takhle to vidím já

19. prosince 2012 v 17:50 | Světmuška |  co tvoříme
Smrt je jen přízvisko času.
Malá nepatrná schovávaná.
Alenka se ztratila, klesla k hlasu.
Černou magií volávaná.
Vítej Alenko, princezno z Welsu.
Naše dívenko milovaná.
Už máš ve skříni vzpomínek mísu.
Tvá kostra leží polámaná.
Na talíř jdeš jako omáčka k masu.
Tvá duše byla nevídaná.
Nožky tvé míří hbytě k lesu.
To je ale podívaná.


Cvak, cvak. Poslední co uslyšíš.
Smrt má tohle skutečně být?
Na svém pohřbu v rakvi mlčíš.
Chtěla bys na svém hrobě karafiáty mít?

Úterní večer

18. prosince 2012 v 18:57 | Sebevrah |  B-girls deník
Tohle už mě vážně nebaví. Nechci žít v té šedi, ale za tu dobu se stala mou součástí. Volám jména...jenou se do toho svého trefit musím ne? Tolk jmen snad v kalendáři ani není. Musím začít znovu. Ano PO KOLIKÁTÉ TOHLE KURVA UŽ ŘÍKÁM?
Jediné co k tomu potřebuju jsi ty! JSi neposkvrněný a jen ty jediný mě můžeš zachránit!
Někdo řekne ať přestanu..... zaslechnu jen šum, tyhle kecy už prostě nevnímám... je to takový to "jé ahoj jak se máš?" "fajn" - nikdo vám neřekne mám depresi jako kráva a chci se zabít, to prostě lidi nedělaj.
Kdybys to ale řekl ty....ať s tím přestanu... brala bych to vážnějc... možná... našla jsem dopis... od mé kdysi nej. kamarádky... Píše tam něco ve smyslu, že nechápe, že se s Jíťou pořád tak hádám a doufá, že dodržím slib. Slib že se nebudu řezat...
NECHÁPU, JAK JSEM MOHLA TOHLE NĚKDY SLÍBIT?!
Psala to růžovou fixkou. Věčná optimistka. U podpisu srdíčko... neviná.... neviná dívka... nezasloužila si mě jako kamarádku... jako všichni co mě kdy potkali...
poslední věta, tu budu citovat "Doufám, že zase budeme parta, jak má být"
Krásný sen malé holčičky co se šoupnul pod postel do rakvičky s ostatními nesplněnými sny. Chtěla mrkací panenku... růžovou postýlku s nebesy, aby se stala princeznou... vidět boha... spatřit všechny divy světa...
Odpust.
Já nechtěla.
Ale těch věcí co jsem něchtěla bude víc.
Bolí to?
Bolet to bude.
Ale jednou přestane.
Až se odtud konečně ztratím.


Říká se ti lásky kat.

18. prosince 2012 v 18:42 | Světmuška
Mávám tomu přízvysku štěstí,
kdo by nemával? Je tot ak běžné.
Sedíš, čekáš, modlíš se na rozcestí.
Čekáš na polibek zlé královny něžné.

Ruce neposedné hledají dotek.
Sundaváš střevíc lásce vstříc.
Prý zbývá ladný zlosti krůček.
Stojíš dobře lásku měříc.

Závoj černý odvlál v dál.
Sundaváš jí její šat.
TeĎ jsi jejího těla král.
Říká se ti lásky kat.


Křikem tě už nepřivolám co?

17. prosince 2012 v 21:25 | Světmuška
Proč neslyšíš, když křičím tvé jméno ze spaní? Řeknu to prostě, nemůžeš. Jsi příliš daleko, abys slyšel cokoliv. Rád bys mě obejmul. Já bych tě nejradši objímala do konce svýho života. Ahoj ty tam, prý mi neseš zprávu. Odejdi jestli jsi posel špatných zpráv. Ups. Poslechl. To nevěstí nic dobrého. Cože? Voláš z dálky, že je to smrt. Řekla jsem, že jen špatné zprávy mohou odejít. Smrt vítám. úsměv. bože vážně myslíš, že je to vtip co? Vyhrň mi rukávy a podívej, co mám na ruce za vtip. Nemám blbnout. Bože to je tvoje odpověď úplně na všechno.
Říkáš, že mě chceš políbit.... Já tě chci líbat od rána do večera. Říkáš, že chceš tu bloncku támhle...... Já říkám, že tě chci zabít, zlato :*


Mám bílý šat, bílý šál. Říkáš promiň. Nevěřím ti. Kdybych věřila, bolelo by to mnohem víc a tak jdu po cestě až k ní. Stačí prý zavřít oči a strach zmizí. S nadějí zavírám oči, ale nic... Černé slzy mi rámují obličej. To tys jim daroval tuhle barvu. Ne nejsou to slzy! Je to krev. Ó děkuji tvá chuť je omamující. Taky má ta vaše tak kyselou chuť? Havrani se schází. Neumím chodit v hlubinách. Ruce slábnou. Nohy už spí. Poslední vzpomínka. Ještě šeptám ta slova, cos tak rád slýchával. "Miluju tě" To je všechno. Víc už ti nedám. Ani jedno hloupý slůvko si tvá pošetilost nezaslouží. Mé tělo je již pod vodou. Slzy rázem zmizely. Mé tělo se plní vodou. Je čistá, čistčí než kdy byly tvé lži. Na hladině se veze koráb. Z korábu spadly plachty a místo nich tam visí černý šál. Vzdávají hold té dívce, co se ztratila ve vlnách a po ní zbylo jen prázdné ledové tělo barvou připomínající sníh. Sněhurka to ale není. Ta měla příběh šťastnější. Kapela hraje, zvony zní a slzy kanou. Místo aby lidé plakali s dívkou dokud ještě byla, si teď zbytečně máčí kapesníčky.

Jsou to slzy, které mi můžeš setřít

17. prosince 2012 v 17:33 | Světmuška
Brečela bych,
jenže tu není nikdo,
kdo by slzy setřel.
Vybrečela bych celý potok,
jenže tu není nikdo,
kdo by se z něj napil.
Vybrečela bych celé moře,
jenže tu není nikdo,
kdo by v něm chtěl žít.


Diviíš se, že si stavím obranou zeď...že s tebou prý už netrávím tolik času... že s tebou nemluvím... Lháři! Zavřu oči a vidím všechno to, co bych mohla udělat... Místo toho sedím a čekám na zázrak... Jenže zázraky se v této době už nedějí. Prsten má v rukou Sauron a já hořím. Jenže se vrátím,jako pokaždé... Jak ráda bych řekla, že se cítím dobře.
Řekneš "Ahoj rád jsem tě poznal." Okey, řeknu "lásko, ráda jsem tě zabila" a budu se tvářit úplně stejně! Lhostejně s výsměškem.
Na slzy zapomeň, nelituju ničeho!!! Možná jen toho, že jsem tě viděla. Kšiltovka na palici (no jistě ti to sekne viď "hvězdo"!)
Jdeš do parku, vytahuješ krabičku, Pozdravuj ode mě čmoud za kterým schováváš svou tvář. Mávnu nadtím rukou. Můžu žít jinak. Štastně.
Prý láska vždycky zvítězí... teda říká se to... jo to by měla... Škoda, zlato, že k tobě cítím jenom chuť zabíjet. Omlouvám se jestli tě děsím, ale moje podvědomí se směje tvému strachu.
Bojíš se?
Boj se!
Rozesmála bych se, kdyby mi na tobě záleželo. Na tvym proradnym životě.
Tahám u lidí za nitky. Zkouším co vydží. Ráda lidi děsím je to..... zvláštně povznesený pocit :)
Pocit moci...
Je to nádhera když pustím do sluchátek Lordy na plný pecky a jdu po ulici... Ty pohledy okolí... Vždycky se jim usměju do obličeje. Jejich tváře "bože co to je?" mě zvedají sebevědomí. ;)
Jděte k čertu lidičky.
Nikdy neuvidíte mé city!
Nesnížím se k tomu!
Je to slabost!
Žádné slzy!
Záclona ironie a sarkasmu je mnohem lepší ;)
Nicota ve mě je jen má.
Co je vám do ní?
Jednou se rozloučím a vám všem to bude jedno.
Už teĎ mě musíte všichni nenávidět.
No tak sorry.
Třeba jindy.

Den pro psychiatrii

12. prosince 2012 v 17:29 | Světmuška |  B-girls deník

Fajn je tu další den a co je novýho? Venku? Bože, bolej mě oči! Sníh, sníh, nsíh. Zima, zima, zima. No paráda asi se vážně poseru. Píšu si s třema klukama zároveň, no jo je to krásný, ale díváš se jen z jednoho úhlu. Pojistka za pojistku a Pojistka za pojistku za pojistku? nevim, je mi to jedno. Nechci být sama. Mám pak chuť chovat se jak kretén. Brát nůžky do ruky a řezat se po těle. Mám tim zničenou celou ruku a rozřízlej bok. Došlo to až ke krku a řekla bych, že se to začíná vymykat. nemůžu v tom pokračovat, ale co s tim zmůžu? "Slib, že s tim přestaneš" Bože to tak něco změní kámo ;) Jsi tak důvěřivej a optimistickej až se mi chce zvracet. Promiň nechtěla jsem ti smočit šos ;) tu tvojí důveřivost na tobě miluju, věříš, že jsem normální.
Jejda ty jsi tu taky co? Promiň ale jsi taková hračka a já si moc ráda hraju. Jů a ty to myslíš vážně co? Jo jsi milej. hmm jednou jsi mě dokázal zvednout.
No a... jednou mě zvednulo i cigáro a pak bylo k hovnu.
Sorry že jsem sprostá, odbourávám emoce. Jsou na nic. Slyšíš? Na nic, neřekla jsem na hovno. Smutek je k ničemu a smát se můžu ledatak vám. Všichni jste k smíchu a já si jdu odflusnout. chceš mě soudit? Sorry ale nezájem. I když si připadáš jako vážnej borec, mávnu nad tim rukou. Tvuj pokřivenej ksicht s prstem na mě mě opravdu nerozhází. Nadávej mi do krávy. Jsi vážně BLESK že jsi na to přišel až teď ;) To víš já už to vím nějakej ten pátek a neni to pro mě žádná novina ;)

Zimní chvíle v lese

12. prosince 2012 v 16:51 | Světmuška |  co tvoříme

Krok za krokem se blížím k lesu. tolik vzpomínek se vemně probouzí. Mé tělo se již těší na odpočinek. Svaly povolují a na ústach se mi kouzlí úsměv.Překročila jsem řeku, očišťuju kámen a usedám. Cítím na své kůži ledový zábal větru. Štípá do uší jak jehly, co jsou věrnými přítelkyněmi mé kůže. Mráz mi již otupuje smysly.

Sníh objímá své milenky a šije jim svatební šaty. Slunce se teprve probouzí, rádo by novomanželům popřálo krásný život. Dnes jsem vstala dříve než ta žhavá koule, která je středem vesmíru. Vstala jsem dříve než náš zdroj tepla a světla. Zvláštní pocit... Ale nepřebije, jak chlad proniká do mého těla.
Stromy se dnes berou, jeto pro ně velký den. Na jaře bývá vždycky velká veselka, v létě je svatební hostina a na podzim házejí svatební květinu. Houpají se ve větru. Už asi začal svatební průvod. Ráda bych zamávala, ale dostávám zběsilý nápad. Ano a já ho uskutečním. Vstávám a házím sebou do té měkoučké peřiny sněhu. Chvilinku si jen tak ležím a pozoruju, jak mě sníh obléká do bílých šatů. Záře světla mě nutí přivřít oči. Měla bych se zvednout a odejít, ale nějak se mi nechce. Je mi smutno. Někdo mě chytá za ruku. Nelhal jsi, když jsi říkal, že tu budeš vždycky se mnou. Taky z dálky slyšíš, ajk voda kvílí? Bojí se. Bojí se těch ledových kouzel, co jí volají ke spánk. Co kdyby se aleuž neprobudila? Jen mě pohladíš po tváři a mlčíš.

Aníh nade mnou získává kontrolu. Ale je to lepší než smrt. Ležím a cítím ledový chlad, kdybych byla mrtvá, tak ležím a necítím vůbec nic...

Pravda

11. prosince 2012 v 15:54 | Světmuška |  co je nového

Vampire

10. prosince 2012 v 18:19 co tvoříme
Odcházím a vratím se jako jiný člověk. Všem je to jedno, kdo by se zajímal? Dívám se do tvých důvěřivých očí. Jsem cizí člověk a ty mě chceš líbat. Směju se ti do obličeje... ale ty to nevidíš. Omlouvám se, ale musím tě zabít. Je to má přednost a neumím s tím bojovat. Tys měl být ten princ...měl jsi mě zachránit z věže... od kdy se z věží zachraňují princezny samy?

Bude to tím, že nejsem princezna... Nedívej se překvapeně, celý život byl lež. Chtěla jsem se zabít, ale měla jsem žízeň... Nemůžu za to, lásko! Já chtěla opravdu zemřít... Nějakej vůl mě ale zachránil... Teď jen toužím po tvé krvi... Je tak sladká... rudá... teče ti po krku... Jsi tak k sežrání, když se snažíš utéct... Promiň, tohle je lov.

Hodím kapuci přes obličej... jsem nestvůra... já tě vážně zabila...
Zahodím plášť důvěry, lásky a změním svou osobnost... Proč si mám lámat hlavu s vámi? Nejsem jako vy, tak si moje jméno přestaňte brát do huby! Poslouchám tě, dívám se, jak se snažíš zapůsobit. Sorry kámo, ale i když si připadáš vtipnej a sladkej, mávnu nad tim rukou. Mě nedostaneš tím, co říkáš každý. Nejsem každá, jsem sama... jsem to pořád já...
Dáváš mi telefoní čísloa říkáš až si to rozmyslím ať se ozvu... odpovídám: až budu mít hlad, tak se ozvu... usměješ se a připadáš si jako vítěz... jsme generace hladových, co toužípo uznání! Nejsme malý děcka, máme vlastní názor! Máme vlastní hlavu... můžeme se mílit, ale co děláte vy?... Tak teda zvedám mobil.. dostala jsem hlad... Zvoní ti mobil a po pěti vteřinách ho zvedneš... Nadrženče jeden... chci se sejít... tak jsem zabrala co? ještě uvidíš, kdo se bude smát naposledy... Bereš rovnej kšilt, cigáro do huby a jdeš mi naproti... Mám černý plášť a se mnou jde smrt... Držím jí za ruku, slíbila jsem jí dalšího služebníka... To jsi ty!... Přijdeš a tváříš se jak opravdovej borec... Chce se mi flusnout, ale moje zuby jsou připraveny kousnout... Nestihneš ani pozdravit a už ležíš v křečích na zemi... Zapoměla jsem se tě před smrtí zeptat, jak moc to vlastně bolí....

Miluju tě!

10. prosince 2012 v 18:01
Říkáš, jak mě miluješ.
Díváš se mi do očí.
Vymíšlíš si další lež.
Z tý věže jednou stjně skočím.

Říkáš, že si nemám ubližovat.
Proč to asi dělám?
Proč jsem tě kdy začala milovat?
Hlavu si tim lámám.

Tvý slova jsou jak rozbušky.
Bourají ve mě vše, co ještě žije.
Divíš se, že do ruky beru nůžky...
Jsi jen červ, co mou krev pije!


VLK

10. prosince 2012 v 17:34 | Světmuška
Chce budit strach.
Jeho smůla! že stvořen jím je.
Promění se v prach...
Prach věčný...v prach... nikdy neodejde.


Stín

10. prosince 2012 v 17:24 | Světmuška |  co tvoříme
Stín je opět mezi náma.
Líbá jako soudný kat.
Paní smrt je tvoje máma.
Nosí ráda černý šat.
Tvůj otec kdysi dábel byl,
tvou stinou stránku dlouho kryl...


Strach z lásky

10. prosince 2012 v 17:19 | Světmuška |  co posloucháme:
Šedá barva oblíkásvetr,
pro svojí výšku pořiď si metr.
Bereš černý rukavice.
Od bláta máš nohavice.

Prstýnek sklouzává z prstu,
vyhýbám se našemu místu.
Tvé milostné dary pod postel mizí.
Já jsem prý měla být pro tebe cizí...

Jsem romantička...
Věřímv lásku na první pohled.
Lásko, zavři víčka...
Nebudeš tak na mě mít dohled.


Cesta do temnoty

10. prosince 2012 v 17:14 | Světmuška |  co tvoříme
Černé oči
a rudá ústa
asi mlčí
počítej do sta

Otevři rty
na zem sedni
pozdrav Ty...
a pak lehni

Zavři oči
sešpul ústa
srdce brečí
počítel do sta

Sledují oči
rty jsou bosy
koleny klečí
zastav hlasy

Rudé oči
a černá ústa
bolestí křičí
počítej do sta

Polibek krvavý
řekni sbohem
pocit hladový
počkám za rohem...


V bílé je pravda

10. prosince 2012 v 17:09 | Světmuška |  co tvoříme
Bílá lilie
vpadne ti do vlasů.
Bílá kytice
pomůže od běsů.
Bílá zvonice...
slyšíš tolik hlasů?
Bílé prosince...
proč utíkáš do lesů?
Bílé pravdy
promlouvají k nám.
Bílé domy
hle támhle jde mladý pán.

Ta zima
ledová se zdá.
Přes bílou clonu
přejít se dá.