Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Vampire

10. prosince 2012 v 18:19 |  co tvoříme
Odcházím a vratím se jako jiný člověk. Všem je to jedno, kdo by se zajímal? Dívám se do tvých důvěřivých očí. Jsem cizí člověk a ty mě chceš líbat. Směju se ti do obličeje... ale ty to nevidíš. Omlouvám se, ale musím tě zabít. Je to má přednost a neumím s tím bojovat. Tys měl být ten princ...měl jsi mě zachránit z věže... od kdy se z věží zachraňují princezny samy?

Bude to tím, že nejsem princezna... Nedívej se překvapeně, celý život byl lež. Chtěla jsem se zabít, ale měla jsem žízeň... Nemůžu za to, lásko! Já chtěla opravdu zemřít... Nějakej vůl mě ale zachránil... Teď jen toužím po tvé krvi... Je tak sladká... rudá... teče ti po krku... Jsi tak k sežrání, když se snažíš utéct... Promiň, tohle je lov.

Hodím kapuci přes obličej... jsem nestvůra... já tě vážně zabila...
Zahodím plášť důvěry, lásky a změním svou osobnost... Proč si mám lámat hlavu s vámi? Nejsem jako vy, tak si moje jméno přestaňte brát do huby! Poslouchám tě, dívám se, jak se snažíš zapůsobit. Sorry kámo, ale i když si připadáš vtipnej a sladkej, mávnu nad tim rukou. Mě nedostaneš tím, co říkáš každý. Nejsem každá, jsem sama... jsem to pořád já...
Dáváš mi telefoní čísloa říkáš až si to rozmyslím ať se ozvu... odpovídám: až budu mít hlad, tak se ozvu... usměješ se a připadáš si jako vítěz... jsme generace hladových, co toužípo uznání! Nejsme malý děcka, máme vlastní názor! Máme vlastní hlavu... můžeme se mílit, ale co děláte vy?... Tak teda zvedám mobil.. dostala jsem hlad... Zvoní ti mobil a po pěti vteřinách ho zvedneš... Nadrženče jeden... chci se sejít... tak jsem zabrala co? ještě uvidíš, kdo se bude smát naposledy... Bereš rovnej kšilt, cigáro do huby a jdeš mi naproti... Mám černý plášť a se mnou jde smrt... Držím jí za ruku, slíbila jsem jí dalšího služebníka... To jsi ty!... Přijdeš a tváříš se jak opravdovej borec... Chce se mi flusnout, ale moje zuby jsou připraveny kousnout... Nestihneš ani pozdravit a už ležíš v křečích na zemi... Zapoměla jsem se tě před smrtí zeptat, jak moc to vlastně bolí....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama