Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone. Don´t cry when you are alone.

Zimní chvíle v lese

12. prosince 2012 v 16:51 | Světmuška |  co tvoříme

Krok za krokem se blížím k lesu. tolik vzpomínek se vemně probouzí. Mé tělo se již těší na odpočinek. Svaly povolují a na ústach se mi kouzlí úsměv.Překročila jsem řeku, očišťuju kámen a usedám. Cítím na své kůži ledový zábal větru. Štípá do uší jak jehly, co jsou věrnými přítelkyněmi mé kůže. Mráz mi již otupuje smysly.

Sníh objímá své milenky a šije jim svatební šaty. Slunce se teprve probouzí, rádo by novomanželům popřálo krásný život. Dnes jsem vstala dříve než ta žhavá koule, která je středem vesmíru. Vstala jsem dříve než náš zdroj tepla a světla. Zvláštní pocit... Ale nepřebije, jak chlad proniká do mého těla.
Stromy se dnes berou, jeto pro ně velký den. Na jaře bývá vždycky velká veselka, v létě je svatební hostina a na podzim házejí svatební květinu. Houpají se ve větru. Už asi začal svatební průvod. Ráda bych zamávala, ale dostávám zběsilý nápad. Ano a já ho uskutečním. Vstávám a házím sebou do té měkoučké peřiny sněhu. Chvilinku si jen tak ležím a pozoruju, jak mě sníh obléká do bílých šatů. Záře světla mě nutí přivřít oči. Měla bych se zvednout a odejít, ale nějak se mi nechce. Je mi smutno. Někdo mě chytá za ruku. Nelhal jsi, když jsi říkal, že tu budeš vždycky se mnou. Taky z dálky slyšíš, ajk voda kvílí? Bojí se. Bojí se těch ledových kouzel, co jí volají ke spánk. Co kdyby se aleuž neprobudila? Jen mě pohladíš po tváři a mlčíš.

Aníh nade mnou získává kontrolu. Ale je to lepší než smrt. Ležím a cítím ledový chlad, kdybych byla mrtvá, tak ležím a necítím vůbec nic...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama